Dušičkové zamyšlení

Dnes jsme si v 1. třídě povídali o včerejších zážitcích z oslav Halloweenu. Uznali jsme, že je prima, ale také jsme si řekli, že již Keltové zapalovali svým zesnulým svíčky, aby na své cestě nebloudili. Druhého listopadu, v den, kterému říkali Samhaim, se dle jejich tradice prolínal náš svět se světem mrtvých. A proto vzniklo jedinečné duchovní spojení, které přetrvalo dodnes.

Žádný jiný den v roce, snad ani na Vánoce, kdy se nechce lidem opouštět teplo svého domova, se na hřbitovech nesetká tolik lidí, tolik emocí. Takřka každý, bez otázky vyznání, přijde zapálit svíčku, položit na hrob věnec a uctít památku svých milovaných.
Může se zdát, že je to zbytečné. Přeci jen, život již mrtvým vrátit nemůžeme. Můžeme ale symbolicky vyjádřit, co jsme k nim cítili, jak moc nám na tomto světě chybí, a alespoň myšlenkou uctít jejich památku. Zaslouží si to. My jsme tak také učinili a svíčky na hřbitově zapálil.