Na začátku října se uskutečnil prožitkový kurz, který byl pokračováním spolupráce mezi naší školou a školou v Lomnici.
Ve čtvrtek po vyučování vyrazili naši odvážní členové na Expedici, jejímž cílem bylo zachránit kočovné mongolské kmeny.
Po příjezdu do základního tábora se výletníci ubytovali v originálních mongolských jurtách a začali plnit úkoly, pomocí kterých se mohli kvalifikovat mezi členy záchranné expedice. Cvičení měla prověřit schopnosti potřebné pro záchrannou misi – sílu, vytrvalost, zdatnost, odvahu, fyzickou i psychickou připravenost. To vše bylo zjišťováno díky následujícím aktivitám – heliová tyč, slepý čtverec, deka, člověče nezlob se, bludiště, lávová řeka, klávesnice a házení míčkem. Za všechny tyto činnosti získávali účastníci osvědčení, která jim zajistila místa v expedici. Osvědčení druhý den předali zástupci organizace „Pomáhejme potřebným“, který ze všech učinil členy expedice. Dopolední úkoly žákům zajistily muly, díky nimž se přesunuli k mongolskému kočovnému kmenu. Tentokrát se jednalo o pavučinu, přesun vody, psaní zprávy, bludiště a řazení výšky se zavázanýma očima. Po svačině členové naší expedice hledali překladatele, který jim měl přeložit slova vedoucí ke zjištění druhu pomoci. Tím zjistili, že se jedná o lékařskou pomoc. Ve druhé části dne se proto vydali na mongolský trh, kde museli s místními obyvateli směňovat předměty. Cílem bylo získat ten nejpotřebnější pro naši expedici. Během tohoto programu se některým členům posádky začalo dít něco divného, nehty se jim začali zbarvovat hnědou či žlutou barvou. Jelikož cílem bylo pomoci mongolským kočovníkům, museli žáci před večeří zjistit co nejvíce informací o těchto kmenech. Posledními aktivitami před spaním byly vláček a provázek. Program byl tímto ukončen. …. Ovšem večer došla zpráva o nakažených členech naší expedice. Nenakažení se tak museli vzbudit a vyřešit 30 logických úkolů. K jejich řešení mohli vzbudit i nakažené spolucestovatele. Za vyřešení úkolů získali nápovědy vedoucí k léku, který všechny uzdravil, a cíl naší expedice tak byl splněn.
V závěru bych ráda poděkovala všem, bez nichž by se tento prožitkový kurz nemohl uskutečnit.
Dík patří obci Dolní Žandov za zapůjčení obecního autobusu, který nás dopravil na místo a panu Jadlovskému za bezpečnou a pohodovou cestu.
Poděkování si také zaslouží zaměstnanci sportovního areálu „Vrch Háj“, v čele se správcem panem Šnajdrem, kteří dělají vše pro naše pohodlí a maximální spokojenost.
Dále děkujeme ašské pekárně Tritia Aš, která se nám letos starala o stravování. Paní vedoucí Olga Porubská i ostatní zaměstnanci nám vždy vše skvěle připravili a zaplnili tak naše břicha skvělými dobrotami.
Jako poslednímu bych chtěla poděkovat panu Petru Fischerovi za zapůjčení vozu, díky kterému jsme si mohli dovézt jídlo i další potřebné věci a veškerou další pomoc. Všemu, co jsme potřebovali, bylo vyhověno.
